Doc. MVDr. Zdeněk Procházka, DrSc
Dobrý člověk neumírá, neboť žije
dál ve výsledcích vykonané práce a ve vzpomínkách jeho přátel.
Tento výstižný citát
jsem před mnoha lety použil při psaní nekrologu za tehdejším mezinárodním
rozhodčím pro posuzování exteriéru psů a ústředním poradcem chovu kníračů Jaroslavem
Odvárkou. Má situace však byla naprosto jiná. On byl tehdy starý a já jej coby
mladý hodnotil s úctou jako jeho vděčný žák. Starý? Ani přesně nevím, o
kolik let byl vlastně starší. Vždyť on měl tehdy tolik let, kolik jich mám
v současnosti já. Jenže tehdy mi jako mladému jaksi příslušelo o něm uctivě
psát jako o zasloužilém a laskavém učiteli, kolegovi a příteli. Dnes je pro mne
situace zcela jiná. Mám psát nekrolog sice opět na svého kolegu a přítele,
jenže na mladšího. A to mně připadá jako téměř nespravedlivé. I přes pocit
jakési nepříslušnosti rád vyjádřím své hodnocení práce Dr. Beneše, své vzpomínky
a osobní myšlenky, projevy soustrasti především jeho pozůstalým synům, ale i
všem členům Klubu chovatelů kníračů, kteří ho respektovali a současně
považovali za přítele.
S MUDr. Viktorem Benešem jsem se poprvé setkal koncem
šedesátých let minulého století na výroční členské schůzi tehdy celého pléna Klubu
chovatelů kníračů, protože v té době ještě pro malý počet členů
neexistovaly pobočky. Upoutal mne svým diskusním příspěvkem, ve kterém
energicky požadoval, aby se v chovu kníračů důsledně uplatňovaly i
požadavky na jejich povahu a tedy pracovní využití a odvolával se při tom na
názory jeho učitelky a zakladatelky chovu velkých kníračů u nás pí Jíšové, od
které měl štěně svého prvního velkého knírače. Tuto ideu prosazoval po celou
dobu své kníračkářské činnosti. A takový zůstával i po celou dobu, kterou jsme
spolupracovali pro Klub chovatelů kníračů a rozvoj jejich chovu u nás. Byl to
prostě pro nás energický a k práci pro klub vždy ochotný Viktor.
Postupně v Klubu chovatelů
kníračů pracoval v různých funkcích: v 60. letech jako zapisovatel,
postupně jako 2. místopředseda (konec 60. let), a opakovaně pak jako předseda
či místopředseda; na krátkou dobu z nouze převzal i funkci ústředního poradce
chovu kníračů velkých. Vždy byl prostě ochoten pracovat tam, kde bylo
v rámci klubu potřeba. Jeho vitalita přesahovala hranice činnosti KCHK.
Jako mezinárodní rozhodčí pro posuzování exteriéru řady plemen psů vč. kníračů si
získával respekt na mezinárodních výstavách i v chovatelských klubech
jiných plemen psů, na jejichž chovatelské akce byl často zván.
Vitalita Dr. Beneše však přesahovala i hranice kynologie.
Možná není všeobecně známo, že se řadu let aktivně angažoval i ve sportovním
automobilismu (a auta byla jeho trvalým koníčkem), a že byl i dlouholetým aktivním
účastníkem dálkových lyžařských závodů. Tomu všemu vedle své široké praxe
praktického lékaře věnoval všechen svůj volný čas.
O to překvapivější pak bylo oznámení o jeho smrti. Velkého
a zaslouženého odpočinku si v rámci svého všeobecného důchodu opravdu neužil.
Přesto i v jeho rámci dál pracoval se svojí mladou velkou kníračkou a jako
senior se aktivně zapojoval do soutěží, pořádaných Klubem chovatelů kníračů ČR,
což dokumentuje přiložená fotografie, možná že v rámci KCHK poslední.
Všichni, kdo jste Dr. Beneše znali, měli ho rádi nebo
alespoň tolerovali, mu věnujte, prosím, tichou vzpomínku. Zaslouží si to a
jistě by ho to při jeho skromnosti potěšilo.
(Psáno pro www.KCHK.CZ)
