Doc. MVDr. Zdeněk Procházka, DrSc

 

Dobrý člověk neumírá, neboť žije dál ve výsledcích vykonané práce a ve vzpomínkách jeho přátel.

 

            Tento výstižný citát jsem před mnoha lety použil při psaní nekrologu za tehdejším mezinárodním rozhodčím pro posuzování exteriéru psů a ústředním poradcem chovu kníračů Jaroslavem Odvárkou. Má situace však byla naprosto jiná. On byl tehdy starý a já jej coby mladý hodnotil s úctou jako jeho vděčný žák. Starý? Ani přesně nevím, o kolik let byl vlastně starší. Vždyť on měl tehdy tolik let, kolik jich mám v současnosti já. Jenže tehdy mi jako mladému jaksi příslušelo o něm uctivě psát jako o zasloužilém a laskavém učiteli, kolegovi a příteli. Dnes je pro mne situace zcela jiná. Mám psát nekrolog sice opět na svého kolegu a přítele, jenže na mladšího. A to mně připadá jako téměř nespravedlivé. I přes pocit jakési nepříslušnosti rád vyjádřím své hodnocení práce Dr. Beneše, své vzpomínky a osobní myšlenky, projevy soustrasti především jeho pozůstalým synům, ale i všem členům Klubu chovatelů kníračů, kteří ho respektovali a současně považovali za přítele.

S MUDr. Viktorem Benešem jsem se poprvé setkal koncem šedesátých let minulého století na výroční členské schůzi tehdy celého pléna Klubu chovatelů kníračů, protože v té době ještě pro malý počet členů neexistovaly pobočky. Upoutal mne svým diskusním příspěvkem, ve kterém energicky požadoval, aby se v chovu kníračů důsledně uplatňovaly i požadavky na jejich povahu a tedy pracovní využití a odvolával se při tom na názory jeho učitelky a zakladatelky chovu velkých kníračů u nás pí Jíšové, od které měl štěně svého prvního velkého knírače. Tuto ideu prosazoval po celou dobu své kníračkářské činnosti. A takový zůstával i po celou dobu, kterou jsme spolupracovali pro Klub chovatelů kníračů a rozvoj jejich chovu u nás. Byl to prostě pro nás energický a k práci pro klub vždy ochotný Viktor.

Postupně v Klubu chovatelů kníračů pracoval v různých funkcích: v 60. letech jako zapisovatel, postupně jako 2. místopředseda (konec 60. let), a opakovaně pak jako předseda či místopředseda; na krátkou dobu z nouze převzal i funkci ústředního poradce chovu kníračů velkých. Vždy byl prostě ochoten pracovat tam, kde bylo v rámci klubu potřeba. Jeho vitalita přesahovala hranice činnosti KCHK. Jako mezinárodní rozhodčí pro posuzování exteriéru řady plemen psů vč. kníračů si získával respekt na mezinárodních výstavách i v  chovatelských klubech jiných plemen psů, na jejichž chovatelské akce byl často zván.

Vitalita Dr. Beneše však přesahovala i hranice kynologie. Možná není všeobecně známo, že se řadu let aktivně angažoval i ve sportovním automobilismu (a auta byla jeho trvalým koníčkem), a že byl i dlouholetým aktivním účastníkem dálkových lyžařských závodů. Tomu všemu vedle své široké praxe praktického lékaře věnoval všechen svůj volný čas.

O to překvapivější pak bylo oznámení o jeho smrti. Velkého a zaslouženého odpočinku si v rámci svého všeobecného důchodu opravdu neužil. Přesto i v jeho rámci dál pracoval se svojí mladou velkou kníračkou a jako senior se aktivně zapojoval do soutěží, pořádaných Klubem chovatelů kníračů ČR, což dokumentuje přiložená fotografie, možná že v rámci KCHK poslední.

Všichni, kdo jste Dr. Beneše znali, měli ho rádi nebo alespoň tolerovali, mu věnujte, prosím, tichou vzpomínku. Zaslouží si to a jistě by ho to při jeho skromnosti potěšilo.

(Psáno pro www.KCHK.CZ)