MVDr. Petr Pavelek, Brno

 

              V listopadu roku 2007 rozhodlo předsednictvo KCHK o tom, že nabídne Doc. Procházkovi vydání jeho rukopisu, pojednávajícím o kníračích obecně a u nás zvlášť. Bylo to pro autora povzbuzující, neboť první znění rukopisu bylo již více než deset staré a celou tu dobu nevyužité. Po přijetí této výzvy stál před autorem velký a docela náročný úkol. Předělávání starého rukopisu bývá obtížnější, než jeho zpracování od samého začátku. Leč práce na zcela novém znění rukopisu by znamenala oddálit jeho vydání nejméně o dva roky a požadavek předsednictva zněl, vydat knihu v rámci oslav 80. výročí založení Klubu chovatelů kníračů České republiky. Autor musel proto přikročit ke kratší, zato náročnější cestě přepracování původního rukopisu.

              Je třeba připustit, že podle hesla „všechno zlé je k něčemu dobré“, současná zkušenost autora s počítačovým zpracováním textu a všech obrazových příloh, kterou získal při mnohaleté práci v redakci tohoto zpravodaje, mu výrazně jeho práci urychlila. Ovšem možnost bohatšího využití obrazových příloh sebou nesla i větší časové nároky při studiu odborné literatury a dostupných archivů. To vše se nakonec ve výrazné míře v textu rukopisu projevilo publikací originálních dokumentů.

              Knižní dílo nazvané „Naši knírači“ bylo autorem rozděleno do osmi základních kapitol. Z nich kapitola druhá „Než přijde knírač do rodiny“ je spíše všeobecně informativního charakteru. Již v kapitole třetí „Historie plemene knírač“ jde o shrnutí základních údajů o vzniku v německých zemích a dalšího rozšíření tohoto plemene ve světě. Speciální kapitola čtvrtá o „Rozvoji chovu kníračů v Českých zemích a na Slovensku“ je pak plně zaměřena na podmínky rozvoje chovu kníračů v našich zemích vč. zachycení původně společného a později na Slovensku samostatného. „Způsob řízení chovu kníračů v České republice“ je podrobně popsán v kapitole páté a dá se říci, že z ní vyplývá trvalé úsilí většiny členů a funkcionářů Klubu chovatelů kníračů o kvalifikovaný rozvoj chovu a jeho řízení v podmínkách České republiky. Tyto dvě kapitoly patří k těm, ve kterých autor uplatnil své znalosti rozvoje Klubu chovatelů kníračů a vyzdvihl úlohu některých významných funkcionářů.

              Kapitola šestá patří k těm se spíše obecným zaměřením, i když i do ní autor zahrnul své četné zkušenosti mezinárodního rozhodčího pro posuzování exteriéru kníračů a několika dalších plemen psů. K záslužným kapitolám patří sedmá „Pracovní využití knírače“, ve které jsou vyzdviženy pracovní schopnosti knírače a současně zachycena historie jeho pracovních úspěchů, a to nejen na domácí nýbrž i na zahraniční půdě. Tato kapitola má mimořádný význam pro všechny nadšence výcviku knírače a podporuje tak jejich úsilí v tomto směru.

              Kapitola osmá „Klub chovatelů kníračů“ vytrvale používá tento název klubu, který se vžil již od počátku jeho vzniku, i když v některých částech historie klubu byly používány i některé jiné názvy (např. speciální organizace, chovatelská skupina) a na počátku historie klubu to byl krátkou dobu i klub „kníráčů a pinčů“. V této kapitole autor shromáždil nejvíce údajů a dokumentů o činnosti klubu a některých jeho významných členech či funkcionářích. Je s podivem, že se mu to povedlo i přesto, že podle jeho vyjádření ne všichni pamětníci mu byli ochotně nápomocni při získávání zejména některých historicky významných dokumentů. Je těžko pochopitelné, že se našel někdo, kdo nechtěl pomoci při tvorbě tohoto vysoce záslužného textu. Že by se řídil heslem „Když já ne, tak ty taky ne“? Zdá se však, že Doc. Procházka všechna tato úskalí překonal, a že s většinou jím oslovených a ochotných lidí nakonec rukopis úspěšně dokončil.

              Přetisk posledních textů standardů kníračů velkého, středního i malého je obsahem kapitoly deváté a logickou součástí této knihy. Má to svoji váhu a vychází ze zkušenosti Doc. Procházky, že zejména na výstavách by bylo mnohokrát důležité k pochopení posudku a závěrečného hodnocení rozhodčího, kdyby majitel knírače znění standardu znal. Předešlo by se tak mnoha nedorozuměním a zbytečným sporům ve výstavním kruhu.

              Za zvláštní zmínku stojí dokumentace originálních i převzatých obrazů, fotografií a písemností. Mezi těmito dokumentačními a grafickými částmi knihy vysoko přečnívá výtvarné zpracování přední strany obálky, jehož autorkou je dlouholetá výtvarná spolupracovnice Knírače Ing. Martina Zajíčková, dlouholetá chovatelka kníračů, funkcionářka KCHK a garantka jeho webových stránek. Vše v této knize bude zachováno generacím budoucím. A to bylo především cílem autora, jak sám uvádí. Život utíká, paměť se ztrácí, ale tištěný dokument je věčný. Jako lektor, který celý rukopis pečlivě pročítal a navrhoval některá doplnění, mohu prohlásit, že sepsání knihy "Naši knírači" je významným dílem Doc. Procházky a záslužným činem Klubu chovatelů kníračů tuto knihu vydat.

              Všem členům KCHK bude tato kniha k dispozici přes výbory poboček za víceméně symbolickou cenu okolo 100 Kč. Jelikož zřejmě vyjde do konce tohoto roku, mohla by se stát i vhodným vánočním dárkem. Jsem si jist, že kniha „Naši knírači“ by se měla objevit v knihovně každého člena našeho klubu a informace o jejím vydání by se měla rozšířit i mezi ostatní kynology, které naše plemeno zajímá. Svým rozsahem a kvalitou totiž nemá u knih o ostatních plemenech vážnou konkurenci.

 

Zdroj: Knírač č. 3/08